|
naše obec |
|
|
partnerská škola |
|
|
Pro školy |
|
|
|
|
|
|
mateřská škola - 2006/2007 |
|
Konec školního roku – výprava do Pohádkového lesa společně se ŠD
Atletický den
Plavecký výcvik v MŠ
Tablo – Předškoláci se loučí
Putování za včeličkou
Den dětí
Návštěva MŠ v ZOO Plzeň
Osvěžení v horkých letních dnech v bazénu
PERLIČKY
Z NAŠÍ ŠKOLIČKY Kubík
S. při
úklidu hraček: „P. uč., my jsme pracatí.“ ( pracovití ) Vojtíšek
si
prohlížel dva klíče: „P. uč., ty klíče mají stejné držátko,
jsou stejně dlouhý, ale mají jiný ty zamykáče.“ ( zoubky ) Vojtíšek
chtěl
jet domů a na otázku – proč? odpověděl: „Protože tady je to
jiný a já potřebuju mít stejnej pozemek.“ Učitelka: „Martinko, co jste včera probírali na řeči?“ Martinka:
„Nevim.“ Kubík
B.: „Prosim tě,
ty jsi byla na řeči a nevíš, co jste tam povídali?“ Na
vycházce - Vojtíšek: „To jsou dneska pršivý mraky.“ Při
odpoledním vstávání – Vojtíšek: „P. uč., já už si umím
pěkně ustlat postel.“ Jaromírek: „Ale já jsem mu musel ještě
trochu napovídat.“ Vojtíškovi
nešly
obout boty: „Ty boty jsou krucipískový.“ Při
hře na lékaře – Daneček: „Tuten modrej plášť mají
doktoři, když operujou, aby se nepostříkali krví.“ U
pohotovosti v Přešticích – Daneček: „Sem chodil Luboš
s kolenem a dali mu tu vidle, aby mohl chodit.“ Vojtíšek na
to: „Tomu se neříká vidle, ale bedrle.“ ( berle ) Vojtíšek:
„Já slyším, jak prší a vidím, jak svítí sluníčko. To bude
asi duha.“ Kubík
S.:
„Já jsem měl ráno tak zamlžený brejle, že mi je mamina musela
odmlžit.“ Vojtíšek:
„Spali jsme dvě hodiny, to je dvakrát šedesát minut.“ Vojtíšek:
„Já jsem říkal mamině, kdyby měli v hračkárně velkýho
lefa, aby mi ho koupila.“ ( lva ) Vojtíšek:
„ Paní učitelka Jarka má děravou hlavu. Pořád něco hledá a
hledá.“ Jaromírek:
„Moje hlava chce, abych mluvil nahlas, ale já chci mluvit potichu.“ Vojtíškovi
se
nechtělo odpoledne vstávat a říká: „Já tedy sotva lezu.“ Na
přednášce o myslivosti se pan Kasl ptá dětí: „Jak se jmenuje zvíře,
které má velké parohy?“ Vojtíšek vykřikne: „To je
sobec.“ ( sob ) Daneček:
Já mám nový boty, ale nemůžu chodit do bláta, protože ty boty
jsou kožený.“ Ve
dvojicích chodíme vždy starší s mladším. Jaromírek prohlásil:
„Já už jsem taky starej, tak můžu mít malýho!“ Vojtíšek:
„Paní ředitelka má nějakou práci v ředitelskej místnosti.“
Jaromírek:
„Můj tatí sní celej česnek a vůbec ho nepálí pusa. On jí má
asi plechovou.“ Vojtíšek:
„Lyžařská bota je bota v botě. Ta vnitřní je látková a ta
venkovní plastová a má tam takový cvakátka.“ Barunka:
„Já mám šedivý vlasy po tátovi.“ ( myšleno blonďaté ) Jaromírek:
„Náš pes nemůže mít štěňata, protože je to chlap.“ Vojtíšek:
„P. uč., můžete to trochu zhlasit?“ ( zesílit ) Vojtíšek:
„Já si platím divadla ze svý peněženky. Ale ne pořád, to bych
se vyčerpal.“ Daneček:
„Tady si uděláme pikvik.“ ( piknik ) Vojtíšek:
„To jsou průduchový bonbóny.“ ( větrové bonb. ) Daneček:
„P. uč., já mám nový tepláky, tak je nesmim rozbít.“ Míša
K.:
„Já mám na čepici cinkátko.“ ( rolničky ) Jaromírek:
„Pepíkojc ( Boříkovi ) ještě nemají stromeček.“ Jaromírek:
„Já v noci nespim a pozoruju tátu a mámu.“ Učitelka:
„Děti půjdeme na vycházku k Luhu.“ Jaromírek říká:
„Tak na to já nemám benzín.“ Paní
kuchařka nese pití do třídy. Vojtíšek: „Tak to já si
hned dám jednoho Kozla.“ ( pivo ) Pepíno
při
oblékání tepláků: „Mně chybí druhá noha.“ ( nohavice ) Vašík
byl
nachlazen: „Mě ta rýma asi utrápí.“ K obědu
byla čočka, vajíčko a okurka. Míša K.: „Já nesnáším
tuto, ale snáším vajíčka.“ Kubík
B. říká
Pepínovi: „My jsme jedna velká rodina – já, ty, Máťa a Mája.“ Míša
K.:
My pojedeme na návštěvu k tetě. Máma s náma nesmí jet,
protože zlobila.“ Při
obědě – Vašík: „Proč je v tý polívce zelená tráva?“
( petržel ) Marušce
se
přetrhl pásek u sandálků a říká: „Mně se zlomila bota.“ Míša
K.:
„Až přijedu domů, tak si s tátou pustíme bigbít.“ Míša
K.
při zapínání košile: „Já tam mám málo knoflíků.“
ČERVNOVÉ RADOVÁNKY
Dětský maškarní rej v Horšicích
ROZHLEDNA V lednu jsme v naší mateřské škole mluvily s dětmi o škodlivých látkách. Děti se seznamovaly s tím, co by měly jíst, jak se otužovat a oblékat. Zda je dobré kouření a pití alkoholu a proč nám takové věci škodí. Jedno z témat také bylo, co by se nám mohlo stát, když si vezmeme bonbón od někoho cizího.
Dobrodružství veverky Zrzečky V úterý 9. ledna 2007 navštívilo naši školu Divadlo bratří Čapků z Hradce Králové. Sehrálo zde pohádkový příběh Dobrodružství veverky Zrzečky určený pro děti z mateřské školy a žáky 1. a 2. ročníku. Samotný název představení dává tušit, že hlavní postavou není nikdo jiný než čiperná veverka Zrzečka. Spolu se svými kamarády zajícem, ježkem a jezevcem si spokojeně žije v rodném lese, kde je zlobí jen straka zlodějka svými drobnými krádežemi. Jejich život se rázem změní, když jednoho dne do lesa nanosí jakýsi darebák množství nejrůznějších odpadků. Zvířátkům tím způsobí velké utrpení. Teprve pan hajný zjedná nápravu a všichni společně onoho darebáka vytrestají a donutí ho uklidit celý les.
Čím bych chtěl být? „Já bych chtěl být opravářem lešení a já kuchařem. To já budu opravovat střechu jako můj tatínek.“ To byly odpovědi našich dětí z mateřské školy k tématu „řemesla“. Navštívili jsme keramickou dílnu v Přešticích, kde si děti vyrobily mističky a hlavu čarodějnice. Podívaly se, jak se točí na hrnčířském kruhu. Ze svých prací měly velkou radost, protože se jim moc povedly. Další naše návštěva byla v truhlárně. Zde děti mohly pozorovat, jak se kus dřeva měmí ve výrobek. Děti obdivovaly velké stroje, vrtačky, pily. Odcházely plny dojmů. Ve školce si pak samy zahrály na truhláře. Pracovaly se dřevem, zatloukaly hřebíky, hoblovaly, řezaly, měřily, vrtaly. Poslední den si vyzkoušely, jak těžkou práci mají modelky. Všechno to převlékání, chůze po molu a pózování fotografům. Nebylo to vůbec snadné. Snad to těm naším prckům trochu pomohlo v jejich dalším rozhodování o tom, čím by chtěly jednou být.V předvánočním čase nás ještě čeká vyzkoušet si práci cukrářů. Výsledky jejich práce budou moci ochutnat rodiče na vánoční besídce, která nás čeká 12.12.2006. Tím bychom chtěli popřát všem do nového roku hodně zdraví, štěstí, pohody a klidu. Jak se žije v lese Kdo ví, jak se žije v lese? Děti z naší MŠ už odpověď znají. Bylo to jedno z našich podzimních témat. Diskutovali jsme s dětmi o tom, co patří a nepatří do lesa. Jak se staráme o les a o toho, kdo v něm žije. Objevovali jsme, pozorovali a zkoumali pomocí lupy život v mraveništi i pod kůrou stromů. Poznávali jsme zvířata a stromy. Učili jsme se, jak se v lese správně chovat a jak lesu můžeme sami pomoci. Proto jsme vyrazili do lesa v Horšicích a vyčistili jsme ho od odpadků. Největší radost jsme měli z návštěvy pana Kasla z
Radkovic, který pracuje dlouhá léta v Mysliveckém sdružení DIANA Horšice. Přinesl dětem na ukázku mnoho obrázků i vycpaná zvířata. Děti nejvíce nadchla prohlídka pušek, nožů a patronů.Dozvěděly se, jak se vábí srna, nebo jak dělá myš. Děti byly nadšené a já si myslím, že lepší zakončení tématického bloku „Jak se žije v lese“, jsme si nemohli přát.
HALLOWEENSKÝ ČAS Všechny svátky oslavující změnu ročního období se vyznačují vlastními zvyky a tradicemi a jsou bezvadnou příležitostí k pořádání různých oslav. V podzimním období přichází Halloween aneb rej duchů a čarodějnic. I my jsme tento den ve školce oslavili. A jak naše oslava vypadala? Nejdříve proběhly velice pečlivé přípravy. Vydlabali jsme si obrovskou dýni, která vítala děti a rodiče při vstupu do MŠ. Vyráběli jsme strašidýlka, masky, zdobili jsme třídu. Při výzdobě nám také pomohli rodiče svými donesenými výrobky. Oslava vyvrcholila tancem malých „strašidel a duchů“ a hostinou, na které nechyběly vybrané halloweenské lahůdky: hřbitovní puding, obří pavouci, nakládaní červi, hororové koktejly.
NÁVŠTĚVA V MŠ PŘÍCHOVICE „Kašpárkova škola v přírodě“ tak se jmenovala pohádka, na kterou nás pozvali kamarádi z MŠ Příchovice. Jak už název napovídá, hlavní postavou byl kašpárek, který nás celým představením provázel. Během pohádky se děti zábavnou formou naučily, jak třídíme odpadky a jak se správně chovat v přírodě. Děti příběh sledovaly se zaujetím a zapojovaly se do chodu celého děje. Společně s Hejkalem si zazpívaly, s Jezinkami zatančily. Odměnou za vydařený výkon divadelní společnosti „Úsměv“ byl velký potlesk a spokojené tváře našich malých diváků.
POUŠTĚLI JSME DRAKY Tradicí naší Mateřské školy v Horšicích se stala
„Drakiáda“. Každoročně se scházíme s dětmi ze školky, školy a blízkého okolí na nejvyšším vršku v Horšicích na „Hůrce“ a společně jdeme pouštět draky. I letos tomu nebylo jinak. Sluníčko nám přálo, ale větru se do práce moc nechtělo. I přesto se podařilo rodičům, ba i prarodičům, vytáhnout draky pěkně vysoko do oblak.Vzduchem létalo letadlo, kobra, motýlci, velcí i malí draci. Děti za účast byly odměněny malou sladkostí. Myslím si, že jsme všichni společně strávili jedno příjemné říjnové odpoledne.
Zahájili jsme nový školní rok 2006 – 2007 Do nového školního roku 2006 – 2007 jsme do MŠ v Horšicích zapsali 9 nových dětí: Bečvářová Barbora – Luh, Brabcová Zuzana – Vitouň, Kostkuba Josef –
Radkovice, Kříž Michael – Radkovice, Kříž Václav – Radkovice, Muková Michaela – Horšice, Smolová Marie – Vitouň, Tolar Martin – Skašov, Visinger Jan – Dolce. Celkem nás bude 21.
|
|
