|
„
Tento projekt byl spolufinancován z prostředků EU v rámci iniciativy
Společenství INTERREG IIIA“
Výměnný pobyt žáků školy ve Fischbachu
V loňském roce naše horšická škola navázala partnerskou
spolupráci s málotřídní školou ve Fischbachu u Nittenau. V červnu
2005 třináct žáků této školy strávilo tři dny u nás, v Horšicích.
V letošním roce jsme byli pozváni my do Fischbachu. Šestnáct horšických
žáků odjelo 26. května na třídenní pobyt. Všichni jsme byli plni
očekávání. Počasí nám příliš nepřálo. Ve 13 hodin jsme
dorazili k budově školy, kde nás přivítali zástupci ze školské
rady a pedagogové. Po ubytování v tělocvičně školy následovalo
to, co nikdo z nás neočekával.
Vzhledem ke špatnému počasí probíhal náhradní program, který byl
velmi kvalitně připraven. Naši žáci si mohli prohlédnout prostory
celé školy, která je perfektně vybavena. V jednotlivých třídách
měli připraveny různé činnosti, např. práce s hlínou, zhotovení
náhrdelníků, tiskání korkem na textil. V odpoledních hodinách
jsme se vydali spolu s německými žáky a pedagogy na turnaj v
bowlingu. Naše děti byly nesmírně nadšené, protože mnohé z nich
tuto sportovní disciplinu ještě neviděly ani nehrály. Přesto byly
mnohem šikovnější než jejich němečtí vrstevníci. Večer byl ve
znamení vzájemného seznamování. Přestože byla mezi dětmi jazyková
bariéra, pokoušely se domluvit anglicky, ale převážně rukama a
nohama. Německé děti zůstaly s námi až do pozdních večerních
hodin, než si pro ně přijeli rodiče. Druhý den jsem zavítali do
Schwandorfu, kde jsme navštívili podzemní chodby. Průvodce byl nadšen
vzorným chováním našich dětí a na závěr všem zakoupil zmrzlinu.
Následovala prohlídka náměstí, kde si děti mohly zakoupit drobné
dárky. Odpoledne probíhalo opět ve Fischbachu, kde jsme byli účastníky
dětské slavnosti v mateřské škole. Bavorsko je proslulé svým silným
náboženským vyznáním, proto i takovéto akce se zúčastnil místní
farář, který samotnou akci zahájil modlitbou. Už i tříleté děti
jsou vedeny k náboženskému vyznání. Samotný program mateřské školy,
který probíhal v indiánském duchu, připravovali rodiče dětí, a
to včetně občerstvení a tomboly. Výtěžek z akce získala mateřská
škola. Náš program pokračoval u budovy školy požárním poplachem.
Žádné z dětí však netušilo, že jde o poplach falešný. Přijely
hasičské vozy z Nittenau a předvedly oprav dický
zásah. Děti byly zpočátku vyděšené, ale naše úsměvy jim daly
najevo, že o nic nejde. Hasiči dali k dispozici své vozy, aby se žáci
mohli seznámit s vnitřním vybavením a nakonec se všechny děti v těchto
vozech projely. Následoval sportovní podvečer, spojený s táborákem.
Poslední den našeho pobytu jsme bylo pozváni do muzea v Nittenau, kde
byla připravena výstava papíru. Při příjezdu do Nittenau žáci zažili
zajímavý zážitek , svaté přijímání dětí. Na závěr byl pro nás
připraven oběd v hotelu Pirzer v Nittenau, který nám všem zaplatil
majitel hotelu. Pak už následovala pouze cesta domů. Velké poděkování
patří tlumočnici Andree Matouškové, která nám byla k dispozici po
celé tři dny a perfektně tlumočila. Dále děkujeme panu řidiči
Milanu Kindlovi za bezpečnou dopravu tam i zpět.
A jaké si odnášíme zkušenosti a zážitky? Především fantastická
spolupráce školy a rodičů, kteří nám zajišťovali stravování,
i přesto, že ve škole není k dispozici jídelna a jejich ochota nezištně
pomoci ve svém volném čase s organizací takovéto náročné akce.
Pro tyto německé rodiče je dítě a škola, do které chodí, na prvním
místě. Příjemné bylo i setkání se starostou Nittenau a manažerem
mikroregionu Nittenau, kteří nás přivítali i se s námi loučili.
Strávili jsme tři dny v klidném a přátelském prostředí, které nám
vytvořili jak rodiče, tak pedagogové se svými rodinnými příslušníky
a ostatní zaměstnanci školy. Rádi bychom, aby tato partnerská
spolupráce mezi našimi školami nadále pokračovala.
Mgr. Pavla Nohavcová, Mgr. Jana Tolarová
Školní výlet
Na školní výlet jsme vyjeli 1. června 2006. Náš autobus mířil
na Šumavu. Všichni jsme se těšili na celodenní pobyt v krásné šumavské
přírodě a na chůzi po turistických stezkách vedoucích k Černému
a Čertovu jezeru.
Zatažená obloha a proudy deště nás však donutily ke změně
programu. Místo výšlapu na jezera jsme dojeli do Železné Rudy.
Zde jsme navštívili Muzeum Šumavy. V tomto nevelkém muzeu jsme se
seznámili se sklářským rodem Abele a jejich sbírkou skla. V
expozici týkající se výroby železa zaujala chlapce maketa šumavského
hamru. Děvčata si naopak se zájmem prohlížela malované skříně a
truhly nebo nástroje potřebné při zpracování lnu.
Protože se mezitím počasí mírně umoudřilo, využili jsme toho k
procházce po městečku, k prohlídce tamního kostela a k nákupu
pohlednic i drobných upomínkových předmětů.
Autobusem jsme pak vyjeli na Špičácké sedlo. Zde jsme se prošli po
cestě vedoucí k Černému jezeru. Zima, studený vítr a začínající
déšť nám však nedovolily jít daleko a vyhnaly nás zpět do
autobusu.
Přestože jsme pro náš výlet díky nepříznivému počasí museli
zvolit alternativní program, nikdo toho nelitoval, neboť jsme získali
nové poznatky o způsobu života obyvatel staré Šumavy.
Blanka Velkoborská
Netradiční letní olympiáda v Přešticích
24. června 2006 se pod záštitou Mikroregionu Přešticko konala netradiční letní olympiáda žáků I. stupně. Zúčastnila se jí družstva škol z Dolní
Lukavice, Horšic, Chlumčan, Lužan, Přeštic, Řeneč a dvě družstva z bavorského
Nittenau. Ve velmi horkém letním počasí se soutěžilo v šesti netradičních disciplinách: hod na cíl, rybičky, krteček, hod na plechovky, kry, hod na cíl. Naše družstvo nastoupilo ve složení: Lenka Vránková, Kateřina Velichová, Michaela Menšíková, Marian
Velich, Martin Kepka, Jiří Mandík, Václav Klasna, Pavel Nový, Aaron Skála, Michal Snopek. Vedli si výborně a v celkovém hodnocení získali třetí místo, ve dvou disciplinách ale s převahou zvítězili: v hodu na cíl a v hodu na plechovky. Odměnou jim byly krásné bronzové medaile, dort a mnoho dalších upomínkových dárků. všem soutěžícím blahopřejeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy. Poděkování patří i rodičům, babičkám a dědečkům, kteří žáky školy doprovázeli a po celou dobu olympiáda nám fandili a pomáhali.
Mgr. Pavla Nohavcová
Zlatá srnčí trofej
V úterý 16.5.2006 se uskutečnilo školní kolo soutěže Zlatá srnčí trofej. Účastnilo se ho 30 žáků ze 3., 4. a 5. ročníku. Testy se třiceti pěti otázkami zvládla na výbornou polovina soutěžících. Muselo proto následovat další kolo těžších úkolů a otázek. V něm bdělá porota složená ze dvou členů MS Diana Horšice
p. Miroslava Čepického a p. Stanislava Kasla vybrala 8 nejlepších, kteří postoupili do oblastního kola této soutěže.
Absolutní vítězkou školního kola se stala Nikola Larvová z 5. ročníku. O 2. místo se podělily Lenka Vránková a Adéla Černá, žákyně 4. ročníku. 3. místo získala Helena Sedláková z 3. ročníku.
Tyto čtyři nejúspěšnější soutěžící byly odměněny hrníčky s mysliveckou tématikou. Zbývající účastníky čekala za jejich úsilí sladká odměna.
V sobotu 20.5.2006 se vydalo do Plas, kde proběhlo oblastní kolo Zlaté srnčí trofeje pro okresy Plzeň-jih, Plzeň-sever a Rokycany následujících 8 soutěžících: Helena Sedláková, Zdeněk Pavlátka, Martin Bárta, Adéla Černá, Michaela Menšíková, Lenka Vránková, Daniel Hlaváč a Nikola Larvová.
Účastníci si změřili své znalosti nejen při písemných testech, ale i na poznávací stezce, kde na jednotlivých stanovištích určovali rostliny, keře, stromy, poznávali vycpaná zvířata či jejich stopy. Celé zápolení pak ještě doplnila střelba ze vzduchovky na cíl. Soutěžení bylo zpestřeno zábavnou činností, tou byla střelba z luku a jízda na koních.
Po sečtení bodů se při vyhlašování výsledků nejvíce radoval Martin Bárta, který obsadil 3. místo. Velkým úspěchem bylo i 5. místo třeťačky Heleny Sedlákové, která se této soutěže zúčastnila poprvé. V první desítce se ještě umístil Dan Hlaváč, který skončil osmý. Zbývající soutěžící se umístili v první polovině druhé desítky.
Všichni si domů odváželi nejen diplomy a věcné dárky, ale i plno zážitků a nových zkušeností.
Blanka Velkoborská
Šestí z dvanácti
19. 5. 2006 se žáci 5. ročníku opět po roce zúčastnili oblastního kola dopravní soutěže
Besip. Školní kolo proběhlo nejdříve jako každý rok na „ Bramborárně“, kde si všichni žáci připravili tzv. jízdu zručnosti. Samozřejmě, že na takovou soutěž je potřeba dost materiálu, jak dřeva, které pro nás zajistil
p. Bošek, který si dal velkou práci s ohoblováním a přípravou, ale i různé drobné materiály, které zajistila
p. Mandíková. Oběma patří velké poděkování, protože dnes se již s takovou ochotou jen málokdy setkávám. Výběr nejlepších cyklistů nebyl vůbec jednoduchý, protože 70 % dětí jezdilo na výbornou, ale po skončení jízdy zručnosti se ještě dělaly testy z dopravní výchovy a hlavně zdravověda. Příprava na tuto soutěž byla dosti obtížná pro všechny, ale nejlepších výsledků ve školním kole měli Nikolka Larvová, Karolínka Mandíková, Fanda Linhart a Dan Hlaváč, kteří naši školu reprezentovali v Blovicích. Všichni čtyři se opravdu svědomitě a poctivě připravovali každou volnou chvilku. Jak se říká nic není zadarmo a také asi proto se všichni čtyři umístili na krásném šestém místě. A věřte, že konkurence byla velká, protože ZŠ Horšice zde byla jako jediná z málotřídních škol. Celkem se zde utkalo v soutěži 12 škol, proto si myslím, že takovéto umístění je velmi slušné a všichni žáci, kteří naši školu reprezentovali zaslouží velkou pochvalu.
Třídní uč. Jana Tolarová
„Ať jsi holka nebo kluk, pobaví tě Kuk a Cuk“
Tímto veselým popěvkem uvítal klaun Kuk se svým přítelem jezevčíkem Cukem účastníky hudebního představení, na které se naše škola spolu se školou mateřskou vypravila 3. dubna 2006 do Kulturního zařízení v Přešticích.
Samozřejmě jsme se hned tento melodický verš naučili a mohli si ho společně s Cukem a Kukem během jejich vystoupení několikrát zopakovat. A nezůstalo jen u něho. Zazpívali jsme si i další písničky. Při hře na filharmonii jsme si dokonce i zadirigovali. S písní Čáry, máry, ententýky, … jsme odletěli do daleké Afriky.
Svoje jazýčky jsme lámali v říkance: „Skáče klokan v Austrálii přes stonožku roznožku.
Roznožka se nepovedla, zakopl o stonožku.“
Tři odvážlivci ji pak sólově přednesli na jevišti, kde Cuk s Kukem pořádali soutěž o mladé nadějné moderátory. Jedním ze soutěžících byl i Jiří Mandík, jehož obdivuhodný výkon byl po právu ohodnocen jako nejlepší. Stejné štěstí potkalo i Niku Larvovou, která zvítězila při hudební produkci na píseň Pec nám spadla.
Pestré pásmo písniček doprovázely vtipné dialogy a klaunské hudební výstupy na trubku, saxofon, či elektronické klávesy.
Hodinka plná hudby a zábavy se nám moc líbila. Důkazem toho byl dlouhotrvající bouřlivý potlesk.
Blanka Velkoborská
PÍSKÁNÍ PRO ZDRAVÍ
Po delší odmlce se zase naše škola zúčastnila semifinálového kola „Pískání pro zdraví“ na zobcové flétny v Plzni. V I. kategorii soutěžilo celkem 5 souborů. Náš soubor VLAŠTOVIČKY se umístil na krásném 2. místě. Děti se na tento den připravovaly pilně a s chutí celé čtyři měsíce. Byla radost s nimi pracovat. Na klavír nás doprovázela z přeštické ZUŠ
p. uč. E. Parlásková. Ve škole na děti čekala odměna v podobě velikého dortu a pochvaly ředitelky školy.
Jarka Jeslínková
Den otevřených dveří v ZŠ Horšice
25. ledna 2006 se opět naše škola otevřela pro širokou veřejnost. Již v 7. 30 se pomalu a jistě rozjela výuka za přítomnosti dosti velkého počtu rodičů. Každý z přítomných měl možnost prohlédnout si a zhodnotit práci svých vlastních nebo i ostatních dětí. Děti byly nadšené, že se mohou před svojí mamkou nebo taťkou ukázat. Velice nás mile překvapila i návštěva rodičů dětí, kteří půjdou do školy až letos v září a přesto je nemrzelo přijít i se svým potomkem a prohlédnout si naši školu se vším všudy. Dopoledne velice rychle uběhlo a věřte, že někteří přítomní zůstali až do konce. Určitě pro nikoho z nás to nebylo ztracené dopoledne, ale dobrá zkušenost.
Jana Tolarová, tř. uč. 4. a 5. roč.
Netradiční zápis do 1. ročníku
V úterý, 31.1.2006 se uskutečnil zápis do 1. ročníku, který tentokrát proběhl v netradičním pojetí. Budoucí prvňáčky přivítaly hned při vstupu do budovy pohádkové postavy, kde jim předaly upomínkový list na zápis. Poté je přivedly do třídy a tam už děti plnily různé úkoly. Za splněné úkoly si mohly vybrat hezký dárek, vyrobený žáky ve ŠD a knížku. Pohádkové bytosti si se zapsanými dětmi a jejich rodiči hrály loutkové divadlo, kreslily či stavěly. Budoucím prvňáčkům a pravděpodobně ani jejich rodičům se ze školy příliš nechtělo. Netradiční zápis měl u všech zúčastněných kladný ohlas. A my už teď přemýšlíme, jak zpříjemnit dětem jejich první vstup do školy příští školní rok. Ještě zbývá dodat, že pro školní rok 2006/2007 bylo zapsáno 12 dětí.
Mgr. Pavla Nohavcová
Vánoční dopoledne
21. prosince se v jednotlivých třídách rozzářily ozdobené smrčky plamínky svíček a jiskřičkami prskavek. Zazněla vánoční hudba, zpěv koled, vyprávěl se příběh o narození Ježíška. Kamarádi se navzájem potěšili drobnými dárečky. Neopomněli jsme vyzkoušet i některé vánoční zvyky jako pouštění lodiček, krájení jablíček či házení střevícem. Vyvrcholením dopoledne bylo společné setkání všech žáků u stromečku ve třídě 4. a 5. ročníku. Zde každá třída nalezla od Ježíška dárky pro zábavu i poučení.
Blanka Velkoborská
Předvánoční čas ve 2. a 3. ročníku
Vyučování v tomto období oživily dva jednodenní projekty.
První z nich proběhl 5. prosince pod názvem ČERTOVSKÁ ŠKOLA. Děti se v ten den oblékly do masek čertů a třídu proměnily v „peklo“. Nechyběly kotle, polínka, uhlí, řetězy, pavučiny, čertovské svítilničky.
Při čertovských hrátkách pak děti soutěžily ve vydávání pekelných zvuků, ve znalosti přísloví a rčení, ve kterých se objevuje čert. Nechyběly ani čertovské počty či rytmizace čertovského říkadla. Nejvíce si děti užily při provozování čertovin v tělocvičně.
Pekelné řádění zklidnil svým příchodem Mikuláš se svou družinou. Z rozdováděných čertů se rázem stali krotcí beránci, a každý z nich rozechvěle sliboval, v čem se polepší. Nikdo nezapomněl přidat básničku nebo písničku.
Odměnou všem byl nejen sáček sladkostí, ale i diplom za splnění čertovských úkolů.
Na čertovskou školu navázal druhý projekt ANDĚLSKÝ DEN a to 19. prosince. Každé dítě na jeho začátku otevřelo zapečetěný oříšek, kam na konci předcházejícího projektu ukrylo zápis o svém největším hříchu. Přiznání před ostatními, ale především zamyšlení, nad způsobem jeho nápravy a odčinění, se stalo klíčem k proměně dítěte na anděla. Ve třídě vznikla nečekaně krásná a upřímná atmosféra a všichni se postupně proměnili v anděly nejen převlečením do andělských kostýmů, ale i svým chováním.
Čas pomalu plynul při vymýšlení andělských jmen, či andělských vlastností, poslechu andělské hudby i zvonění, při zkoušce andělské trpělivosti a čtení andělské pohádky.
Při závěrečném hodnocení každý vyjádřil své pocity z tohoto příjemného dopoledne a odnesl si na památku opět malou upomínku.
Blanka Velkoborská
třídní učitelka
Našel se medvěd
14. 11. 2005 se děti ze 4. a 5. ročníku vydaly do Přeštic, kde navštívily Kulturní zařízení. Divadelní společnost
CARPE-DIEM složená pouze ze 3 žen předvedla dětem představení, které nebylo vůbec k zahození. Jednalo se o pohádku „Našel se medvěd“ aneb jak ztracený medvídek procestoval Anglii, Francii a Rusko. Hrdinou tohoto představení byl nalezený medvídek, se kterým děti prožily pozoruhodná dobrodružství týkající se právě jmenovaných zemí. Děti se dozvěděly spoustu informací o kultuře a zvycích. Naučily se i některá říkadla a písničky a určitě si zapamatovaly i 3 pohádky o životě lidí a zvířat v těchto zemích. Po příjemně strávené hodince jsme se odebrali do Domu dětí, kde se nám věnovala
p. Blanka Zezulová. Dětem ukázala bohatou sbírku živočichů od křečka až po opičky. Samozřejmě, že všichni byli nadšeni a určitě každému uvízl v mysli alespoň malý zážitek z tohoto dne.
Tř. uč. 4. a 5. roč. Jana Tolarová
Návštěva divadelního představení v Přešticích
Dne 12.12.2005 se žáci 1 až 3. ročníku vydali do nedalekých Přeštic. Hlavním cílem jejich cesty byla návštěva divadelního představení Mrazík. Přestože provedení pohádky nebylo nijak nápadité, a bylo pro nás spíše zklamáním, všichni naši žáčci s obdivuhodnou trpělivostí vydrželi sledovat celý děj až do konce bez jakéhokoliv vyrušování.
Po skončení představení se děti rozdělily do dvou skupin. 1. a 2. třída vykročila směrem k Domu dětí a mládeže, kdežto třeťáci se vydali na obchůzku po městě. Při ní si ověřovali své znalosti z hodin prvouky týkající se orientace ve městě, umístění významných budov či pohybu po městských komunikacích. Jejich průvodcovskými výkony jsem byla mile překvapena a všichni si vysloužili velkou pochvalu.
Prokřehlí, ale šťastni a spokojeni jsme dorazili do DDM, kde jsme strávili s ostatními v příjemném prostředí zbytek času do odjezdu linkového autobusu. Na rozloučenou přichystaly pracovnice DDM pro nás milé překvapení. Každý žáček dostal malého čokoládového skřítka, což byla krásná tečka za dopolednem v Přešticích.
Blanka Velkoborská
Vánoční čas
Vyvrcholením vánočních svátků v naší mateřské škole je vždy vystoupení dětí pro rodiče. Nacvičujeme básničky, koledy, připravujeme taneček. V letošním roce se nám podařilo sehrát příběh „Putování Josefa a Marie do Betléma“. Od konce října jsme už pilně pracovali a odměnou nám byl krásný pocit ze zdařeného vystoupení na vánoční besídce. A co Ježíšek?
I letos nám nadělil spoustu dárků, ze kterých měly děti velkou radost. Tímto děkujeme rodičům, kteří nám poskytli sponzorské dary, za které jsme dárky zakoupili.
Přejeme všem příjemné a klidné prožití vánočních svátků a v roce 2006 hodně zdraví, lásky a pohody.
Učitelky MŠ Jarka a Dana
Dva malé vánoční koncerty v Nittenau
17. prosince 2005 šest žákyň /Hana Weitzová, Adéla Černá, Lenka Vránková, Nikola Larvová, Zdeňka Šlehoferová, Tereza Klauberová/ reprezentovalo naši školu na dvou malých vánočních koncertech v
Nittenau. Tuto akci, které se kromě naší školy účastnil i pěvecký sbor ze Základní školy Chlumčany, organizoval mikroregion Přešticko v čele s manažerkou Ing. Hanou
Bouchnerovou. Mikroregion Přešticko zastupoval předseda p. Miroslav Čepický a člen mikroregionu
p. Václav Mikuláš. Naše děvčata pod vedením učitelky hudební výchovy Jaroslavy Jeslínkové zahrála několik vánočních koled na flétničky. První vystoupení se uskutečnilo na klinice v Nittenau pro tělesně postižené, kteří jsou na vozíčku a druhé v Domově důchodců nedaleko od
Nittenau. Obě vystoupení se děvčatům povedla a věřím, že příští rok se opět zúčastníme. Všichni jsme byli překvapeni milým přijetím v obou zařízeních, bylo pro nás připraveno pohoštění a domů si děvčata vezla balík dobrot. Naše škola nepřijela také s prázdnou. Důchodcům žáci školy vyrobili krásné dárky – zimní motivy malované na sklo, které jistě ozdobí chodby Domova důchodců. A co říci na závěr? Bylo to příjemné zastavení v předvánočním shonu, umocněné nádhernou vánoční výzdobou obou zařízení a hlavně pocitem, že jsme starým a postiženým lidem zpříjemnili předvánoční odpoledne.
Mgr. Pavla Nohavcová
2. setkání rodáků očima ředitelky
Na mnohých vesnicích se stalo tradicí, že čas od času uspořádají obecní úřady setkání rodáků obce. Nejinak tomu bylo i 10. září 2005, kdy se na horšické návsi setkali již podruhé místní starousedlíci, ale i ti, kteří v Horšicích nebyli řadu let. Byl pro ně připraven bohatý program, jedním z bodů programu byla i prohlídka budovy školy. Věřte, že budovou školy prošlo během tří hodin přes sto návštěvníků. Někteří z nich měli už svůj věk, nejstaršímu rodákovi bylo 82 let a ve škole si zavzpomínali na stará léta. Několik z nich se našlo i na letitých fotkách, které se podařilo dochovat. Mnozí byli ve škole po mnoha a mnoha letech, a tak údiv nad vybavením školy, nad učebními pomůckami i metodami práce nebral konce. Zvláště ti starší však konstatovali, že i na dnešní žáky by určitě platila rákoska, jak to zažili oni za svých školních let. Setkání starších a mladších rodáků v prostorách školy bylo velmi příjemné až dojemné a zanechalo ve všech hluboký zážitek. Hlavně ti dříve narození, kteří žijí daleko, odcházeli s přáním, aby se do Horšic ještě někdy podívali.
(FOTOGRAFIE)
Pohádková země
V pátek 9. 9. 2005 jsme ráno v 8. 00 vyrazili autobusem k městečku
Blovice. Nikdo z nás vůbec netušil, co zajímavého na nás čeká. Za necelých 20. minut jsme dorazili k zámku Hradiště, který má dnes v pronájmu Muzeum jižního Plzeňska. Od 1. 6. do 11. 9. 2005 zde probíhala výstava: „ Pohádkové regiony“. Třešinkou na dortu byly tentokrát domácí ohrožené druhy strašidel V. Klimtové. Celá výstava byla rozdělena do 14 regionů. Mezi ty nejznámější patří“ Jihočeské pohádkové království“, „ Pohádkové město Jičín“, „ Perníkové hejtmanství“, „ Valašské Království, „ Kačenčina pohádková říše“, „ Kraj Káji Maříka“, Ladův kraj“ a mnohá další. Malířka a spisovatelka V. Klimtová připravila opravdu pravá domácí strašidla, která každý z nás opravdu dobře zná. Mezi velmi známé patří např.
„Zášupšák“, „ Skřítek chůvička“, „ Spížník svižný“, „ Mecháček“, „ Pivnička“ a další. Prostory této výstavy však také ukázaly pravou nefalšovanou třídu, kde jsou dřevěné lavice, kalamáře, tabulky, na které děti dříve psaly. Co však všechny děti, ale i nás kantorky zaujalo, byla lidská kostra. Není z plastu, ale z pravých lidských kostí. Jde prý o mnicha z Nepomuka, který zemřel násilnou smrtí. Návštěva Muzea se opravdu všem líbila a mnohým z nás dala i dobrou inspiraci.
Jana Tolarová
Květinový, zeleninový a ovocný den
Tento den začal úplně jiným způsobem, než jindy. V pátek 16. 9. 2005 ve 4. a 5. ročníku proběhlo jednodenní projektové vyučování, které bylo zaměřené na podzimní krásy přírody.Děti měly za úkol si na tento den připravit kytičku, kterou samy naaranžují, nebo ovoce a zeleninu, kterou ozdobí podle své fantazie. Hlavní důvod proč tohle však tvořily, byl, že svému nejmilejšímu spolužákovi tuto věc předají před celou třídou. Zpočátku se někteří styděli nahlas říci něco o svém příteli, ale nakonec se ledy prolomily. Nevěřili byste, co již tak malé děti dokážou vytvořit. Já samozřejmě vím, že s dopomocí svých maminek, proto i jim patří velký dík, že své děti v takových věcech podporují. Čas však ve třídě plynul dál a my všichni jsme si nejdříve vymysleli jména, která však nebyla jen tak obyčejná. Někdo byl Fialinka, jiný zas Tabáček, Rybízáček, Jahoďák, Cibulenka, Česnečička atd. Ke každému jménu děti vymyslely básničku, kterou nám všem přečetly. Tolik legrace a radosti jsme už dlouho nezažili. Celý den však také byl hodnocen. Někteří získali opravdu velké množství bodů, které se na konci měsíce určitě budou hodit.
Jana Tolarová tř. uč. 4. a 5. roč.
Vystoupení žáků ZŠ na 2. setkání rodáků v Horšicích
Horšice zase ožily. 10. září 2005 vypuklo opět setkání rodáků z Horšic, Vitouně a Újezda.
Ani žáci naší školy nesměli chybět, aby alespoň malinko přispěli k náladě a pohodě tohoto dne. Ti nejmladší, tedy žáci 1. a 2. ročníku zahráli pohádku „ O červené Karkulce“ a „ Perníkovou chaloupku“. Karkulce nechyběl ani košíček s upečenou bábovkou a kytičkou pro babičku. Vlk se pyšnil svým pravým ocasem a velkými zuby. Holoubek měl bílá křídla a děti se čarodějnice vůbec nebály. Děvčata ze 4. a 5. ročníku zazpívala a zahrála na flétny lidové písničky, Helenka Sedláková předvedla sólo na elektronické klávesy a vše bylo završeno básničkou „ Rozdělovací znaménka“. Samozřejmě, že nácvik a pilování dalo dětem práci, ale odměna je neminula. Každé z dětí dostalo malé občerstvení a cukrovinkový balíček, který jim osobně předali
p. starosta M. Čepický a p. Ing. Janoušek. Nikdo z OÚ nezapomněl ani na učitelský sbor složený ze samých žen, a proto nechyběla kytička, která každou mile překvapila. Čas strávený v Horšicích byl pro každou z nás velmi příjemný a plný pohody.
Jana Tolarová
|
